Pohádky kněžny Marie

Marie Alžběta Karolína Anna Leopoldina Polyxena Kateřina Tereza Raimonde von Thurn und Taxis zu Hohenlohe - Waldenburg Schullingsfürst se narodila v Benátkách v roce 1855. Po seznámení s Alexandrem Janem Vincencem z loučeňského zámku se rozhodla stát se jeho ženou a přestěhovala se z italského zámku Duino v severní Itálii do české vesničky jménem Loučeň. 

Do zdejšího regionu přinesla hlavně svoji lásku k umění. Malovala obrazy, vytvářela knižní ilustrace, pořádala kulturní a vzdělávací akce, psala pohádky, povídky i vzpomínkové knihy, na zámku často hostila tehdejší uměleckou, politickou a společenskou smetánku.

Na zámku Loučeň se věnovala trochu tajuplné činnosti - v orientálním salónku pořádala spiritistické seance pro své přítelkyně. Mnoho času strávila i dopisováním a osobními rozhovory s německy píšícím básníkem Rainerem Maria Rilkem. Toho štědře sponzorovala jako jeho mecenáška a po jeho smrti o něm vydala i velmi ceněnou knihu Vzpomínky na Rilkeho (vyšlo též jako Rainer Marie Rilke v mých vzpomínkách, nebo jako Princezna a básník).

Její velkou láskou byly děti. Pro své syny i svá vnoučata psala knihy. Italským vnukům například napsala pohádku Čajový dýchánek u slečny Luny, ovšem ne v rodném italském jazyce, ale anglicky, aby formou pohádky přiměla malé prince ke studiu anglického jazyka. Marie sama byla polyglot, hovořila sedmi jazyky.

Ve schodišťové hale, v zámecké knihovně a na několika dalších místech na zámku Loučeň můžete Mariino dílo vidět. Děti jsou samozřejmě nejzvědavější na ony krásné pohádkové knihy. Jsou vystaveny v knihovně a ukazují Mariinu preciznost a velké pochopení pro grafiku určenou dětem, a také unikátní rukopis - vlastně spíš ukázku písmomalířství - kterým knihy napsala.

Kněžna Marie Thurn Taxisová zemřela v roce 1934.

Při dnešních prohlídkách loučeňského zámku kněžnu Marii zpravidla ztvárňuje naše oblíbená průvodkyně Hana Šubrtová a při zvláštních příležitostech během dětských prohlídek čte i úryvek z Mariiny pohádky.